Na internetu se každý den dějí zázraky. Díky internetu a moderní technice, která je dnes velmi přístupná, jsou lidi schopni produkovat levná videa na svém počítači a mnohdy zaujmout více diváků, než spousta drahých televizních pořadů. To stejné se děje i v oblastech her. Velká studia, které utrácejí miliardy za hry, jsou dnes a denně „ohrožovány“ hrami, které udělalo pár lidí ve svém volném čase. Spekulace jsou takové, že tyto velké studia, televize a podobně, se těchto věcí bojí, nedokážou se přizpůsobit internetu, nové době, novému marketingu a proto uplatili americké zákonodárce, aby se na svět dostali zákony SOPA a PIPA.

To všechno budou nejspíš drby a konspirační teorie, ale spoustu věcí by vysvětlovali. Pokud nevíte co je SOPA nebo PIPA, jednalo se o americké zákony, které naštěstí, díky velkým protestům celého internetu, neprošly. Dovolili by shazovat webové stránky ze dne na den, bez soudních procesů, jen proto že by na nich bylo potencionálně možné šířit nelegální věci. Ohrozilo by to servery jako YouTube a další. Nechci se o těchto zákonech nijak rozepisovat, důležité je to, že byly nebezpečné pro internet jako takový, svobodu slova na internetu a podobně. Více informací určitě bude k vygooglení na internetu i dnes.

Na jednu stranu je dobře, že takové zákony se objevily. Neboť pirátství, které dnes je, není nic příjemného. Určitě je potřeba s ním něco udělat a to dnešní zákony až tak dobře nedovolují. Rozhodně je zapotřebí věci měnit a nenechat člověka smýšlet stylem „já si to stáhnu“. Řekl bych že jde možná až o degeneraci a morální úpadek moji generace. Spousta lidí si jednoduše neuvědomuje, že stažením písničky, filmu či hry, doopravdy kradou. Nemyslím si, že takové věci z internetu musí zmizet. Problém je v tom, jak jsou dnes věci jednoduché. Z čehož vzniká změna smýšlení a lidé věci neberou tak ve zlém. Vím že všechno můžu mít během minuty a že mi za to vůbec nic nehrozí. Lidé mezi sebou mluví o tom že si ten film radši stáhnou bez jakéhokoliv vzrušení, stejně jako  když se baví o tom, že si koupili 3 rohlíky. Lidé dnes nepřemýšlí nad tím, jakou škodu doopravdy dělají nelegálním stahováním. A že bych se o těch škodách taky dokázal rozepsat…

Snad nejen mě je jasné, že nějaká změna je potřeba. Pokud vystřízlivíte ze své pohodlnosti a z pohledů, že stejně okrádáte jen miliardáře, což je naprostá lež, budete se mnou muset souhlasit. To, že teď jsem schopný zajít na jednoduché uloz.to a po napsání 4 slov najít jakýkoliv film, beru jako plivanec do tváře všem tvůrcům.

Samozřejmě, jsou případy kdy si člověk může věci omluvit a něco stáhnout, ale buďme prosím sami vůči sobě kritičtí a uvědomme si, nakolik se vymlouváme a nakolik je to co děláme správné. Například stáhnutí seriálu, který se u nás v česku nedá jakkoliv legálně sehnat, se dá omluvit, ale rozhodně by člověk neměl mít z takové činnosti dobrý pocit. Naopak by měl přemýšlet jak se odvděčit. Morální kecy? Máte pravdu, ale tento odstavec tady být musel, sáhněte si do svědomí, mezitím co já se tématem vrátím k těm novým zákonům.

SOPA a PIPA způsobili na internetu tak velký boom, že je dnes „in“ proti věcem podobným protestovat, čímž extrémně trpí zákon ACTA. Zákon ACTA začali lidé hned automaticky brát jako evropskou SOPU, ale ACTA není zdaleka tak zlá. Určitě se jí dá spoustu věci vyčíst a je na nás každém, aby si dával pozor, jestli nám náhodou někde potichu neschvalují zákon, který by mohl naprosto zreformovat internet tak jak jej známe. Ovšem, není možné ze všeho, co se dotkne internetu, hned dělat velký skandál, neboť pak hlasité většině nebude nikdo důvěřovat. Typickým příkladem toho, jak se věci dělají špatně, jsou hackeři Anonymous, pokud se jim tak vůbec dá říkat. Co je mi známo, Anonymous se vždy dotýkali věcí, které byly morálně špatně. Nicméně pokud všichni, kteří se dnes vydávají za Anonymous, jsou jejich členy, asi se věci změnily. Dnes jsem naprosto zíral na tento obrázek.

Čeští Anonymous dělají věc ve jménu Megaupload, jehož vlastníci byli naprostým právem zatčeni. Odvolávají se na ACTA, o niž nejspíš nic neví a jen slepě vidí evropskou SOPU. A všechny útoky vedou s pomluvami v textu proti OSA, o nichž bych rozhodně neřekl že dělají něco extrémně špatného. Prostě populisticky spojili 3 věci, na které dnes lidi slyší a mají potřebu se ukázat. Pokud bych si měl vsadit, útok se jim stejně nepovede. Trochu mě napadá příběh o člověku, který si neustále dělá srandu z toho že se topí. Nakonec, když se topí doopravdy, mu prostě nikdo nepomůže. Je škoda že takto dnes musím smýšlet o Anonymous. Jako o lidech, kteří simulují topení se.

Mějme oči otevřené, zákony, které se budou dotýkat internetu a svobody internetu nás čekají a neminou. Pokud na to máte sílu, pročtěte si vše o ACTA a třeba najdete něco nebezpečného, co jsem tam já nenašel, ale před protestem se ubezpečte, že víte co v nových zákonech stojí. Je potřeba vyjadřovat nesouhlas s těmi, které se nás budou velmi negativně dotýkat, ale nesmíme oponovat všemu protipirátskému. A rozhodně nebuďme agresivní. Základem občanské obrany je, aby sami občané věděli, co se děje a aby s dostatečnými znalostmi poté apelovali na zákonodárce. Ve vládě, nejen naší, je velmi vysoký věkový průměr a věci, kterým politici nerozumí, mohou být snadno odklepnuty. Nejsme ale bezbranní, máme naše hlasy, máme naši svobodu, máme naše klávesnice a hlavně, máme internet.

Samozřejmě jsem se nijak daleko nedostal, protože nejsem doma, nicméně jsem si vzpoměl na chystaný Google OS, který jde za vizí vše online, jeden účet a všechno tam.

Portable aplikace mají vizi (respektive jejich tvůrci ) podobnou, jedna flashka a všechno tam. Sám sebe se ptám, co by mi vyhovovalo více. Jedna věc, která se dá ztratit a zničit, s tím, že pokud by se ani jedna z těchto věcí nepovedla (celkem ironie), vše by stoprocentně a hned fungovalo. Oproti tomu stojí pohodlí jednoho hesla, na jeden účet googlu, kde jsou googlem programované nástroje a pár dalších aplikací online. Dnes jsem se přesvědčil že se pomocí javy dá zaznamenávat obrazovka počítače a spousta her v prohlížeči také dosahují celkem pěkných kvalit, takže bych se v budoucnu omezení schopností moc nebál. Až sem by nejspíš vše online vedlo, ale…

Samozřejmě, vždy je tady ale. Starosti mi dělá věc, která, ačkoliv mi příjde, že už by dávno měla být bezproblémová, stále zlobí a nevím, jestli kdy provideři a technika pro BFU (především wifi u mě doma od routeru po síťovku), budou schopni zabezpečit stoprocentně spolehlivé připojení s nízkou odezvou. Na rychlost připojení už si dávno nehraju, ale odezva která skáče od 10ms na 9000ms mě trápí každým dnem více.

Co si myslíte, jakým směrem technika půjde, abychom nevyloučili jiné možnosti, řekněme, s větší pravděpodobností? Ať mám představu na co se připravit.

Je to póza? Je to hra? Poptávka?

Psát tak, či onak. To není o tom co zmůžeš.

Je to volba, volba  stylu a žití. Přidat kouzlo k životu, či být upřímný a lidský?

Nemá život kouzlo i v tom obyčeji?

Začal jsem ve Slaném, na velikonoční dovolené. Navštívili jsme restauraci U Kostela. Největší tahák byly pravděpodobně ceny, smažák za 45 korun, hranolky 20, tatarka 10 a 0,5l kofoly za 25 korun. Pravděpodobně jsem se někde o pár korun seknul, ale tento oběd mě vyšel na 100 korun, pokud započítáme 10% spropitné, dostáváme se na 110 korun za moje menu, což pokládám za úspěch.

Restaurace z venku

Restaurace byla na první pohled příjemná, nejpříjemnější uvítání pro mne představovaly sklenice kofoly téměř na každém stole, což mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Nechali jsme si srazit stoly a posadili se, menu bylo přehledné, sice jsem v něm nenašel kofolu, kterou jsem všude viděl, ale když jsem si objednal smažák, hranolky, tatarku a kofolu, neměla s tím žádný problém, ba naopak mi nabídla kofolu do sklenic po 0,3l, 0,4l nebo 0,5l.

Vzhledem k našemu počtu (cca 11 lidí) se nedivím, že přinést jídlo zabralo celkem dlouhou dobu, naštěstí čím víc lidí, tím lépe se čekání zabíjí, takže jsem se ani nenudil. Málem bych zapomněl, na moment, kdy nám servírka nosila pití, když jsem dostal svou sklenici a loknul jsem si, cítil jsem že to není kofola. Mám několik teorií, co za pití to bylo. Chutnalo to asi jako višňová kofola, ředěná vodou, od stolu se ozývaly i názory tipu „je to sirup“ a tak dále, abych se přiznal vzorek jsem si pro bližší zkoumání nevzal, takže vám to přesně neřeknu, nicméně tady restaurace ztrácí na úrovni. Když vám přinesou něco jiného než jste si objednali se svatou tváří, že vám plní přesně vaše přání, vidíte, že jim jde o peníze a ne o uspokojení zákazníka.

Čeho jsem se dočkal když přišlo na řadu jídlo? Nevnímal jsem všechny chutě na plno, přiznám se že už to navíc je několik hodin zpátky a ústy mi mezitím proběhlo spoustu jiných věcí, takže budu vzpomínat trošku matněji (ale slibuji že příště si budu dělat na místě zápisky! Ceny, gramáže a tak dále…).  První věc, která mne vždy trošičku rozčiluje je, že na talíři nebylo uděláno místo, kam bych mohl vylít tatarku. Musel jsem tedy na stranu posunout smažák a hranolky, abych si mohl nandat lžičku tatarky na talíř. Asi třetinu talíře přitom zabírala odpudivá obloha, které jsem se ani nedotkl. Spoluhodující tvrdili že hrášek a kukuřice jsou bez chuti a tak dále, abych se přiznal nejsem fanouškem oblohy a málokdy ji jím.

Takto vypadal talíř po přinesení a položení příboru na jeho okraje.

A teď už k tomu nejhlavnějšímu a to k jídlu samotnému. Začnu od hranolek, protože tam jsou rozdíly nejvýraznější a možná i nejdůležitější. Hranolky byly nedodělané, ani jednou mi ano kousíček nekřupnul, tedy jeden z důležitých vlastností. Hranolky byly měkké a tvar nebyl nijak uchvacující, odhaduji to na kupované hranolky od McCaina, vlnky, ale nedal bych za to do ohně ani malíček. Nicméně s tatarkou poživatelné byly a myslím, že nepatří k těm nejhorším co jsem kdy jedl. Podprůměrné hranolky ze kterých se najíte. Tatarka nebyla ničím vyjímečná, takže ji z hodnocení vynechávám, za obyčejnost. Sýr byl dobrý, průměrný, přesně podle očekávání od smaženého sýru. Všechno jídlo bylo teplé a stačila mi třetina sýra a polovina hranolků k zasycení (snědl jsem jako vždycky ). Půl litru „kofoly“ mi vydrželo na vše co jsem snědl i čekání, což vypovídá o její nevalné výše uvedené chuti.

Takže pokud bych se měl sám sebe zeptat, jestli ve Slaném na smažák znovu do restaurace U Kostela, pravděpodobně bych zkusil jinou zdejší alternativu. Cenově briliantní, chuťově normální a pitím podprůměrná. Pravda, že hospoda nebyla nijak zakouřená ani špinavá, za což bych malé plus přidal. Sečteno a podtrženo, pokud bych měl zavést bodovací hodnocení od jedné do pěti bodů, restaurace by dostala pravděpodobně 3 body, za což z velké části děkuje svým cenám.

Doufám, že vás čtení mého ohlédnutí na smažák ve Slaném nenudilo a rozkliknete si i příští, slibuji že podrobnější a specifičtější recenzi dalšího smažáku. Smažákům a kofole zdar!

Chodí si světem, levá pravá, s jistotou že neztratí rovnováhu, ovládá techniku, internety, myslí si o sobě, že už toho hrozně zažil. Rozjímá nad filozofií, matematikou, uměním a tak dále. Někdy dokonce na starší lidi kouká trochu s opovržením. Je prostě sebevědomý, zkušený a jako bonus má i to mládí, je chytřejší než celý svět a tak dále.

Naneštěstí si neuvědomuje, že na cestě ho čeká ještě spoustu překážek. Filozofie a umění je sice hezké, ale kolikrát mladý člověk byl na poště? Já dnes poprvé posílal doporučený dopis.

Ono se to řekne, zajít na poštu, dát obálku, případně něco zaplatit a jít… Pravda je ovšem úplně někde jinde. Přišel jsem na poštu a přemýšlel co tam. Došlo mi že táta něco říkal o nějakém lístku, tak jsem šel k přepážce koukat na lístky, po 3 minutách přemýšlení jsem se v rychlosti zeptal, bylo mi řečeno že potřebuji podací lístek. Překvapivě jsem ho našel hned, u druhé překážky nebyl, ale u té, u které jsem se ptal hned ve předu. Krok první jsem tedy měl za sebou, ale příště již takové štěstí mít nemusím. Další problém nastal, když jsem ho měl za úkol vyplnit. Koukal jsem na hromady kolonek a naprosto netušil, co mám vyplnit a co ne, tak jsem se jal iPhonu a začal googlit. Našel jsem spoustu stránek, ale v žádné jsem se nedozvěděl to, co jsem potřeboval. Možná kdybych měl rychlejší internet tak bych to našel. Uteklo už od počátku vyplňování nějakých 8 minut a já stále stál nad určitě špatně vyplněným lístkem. První chyba bylo už jenom to, že se mi nevešel jeden text na řádek a tak jsem zatočil a psal to do sloupce… Nicméně stále jsem nevěděl, co s ostatními kolonkami… A tak jsem se v zoufalosti dopálil, že maminka má určitě více zkušeností! Ta maminka, která té technice a internetům nerozumí, mi přeci jen v něčem může poradit. A tak jsem volal, vzal si další dva lístky a na potřetí jsem ho vyplnil snad správně.

Pak už zbývalo jen vzít si číslo k nějaké té překážce, instruován maminkou to nebyl problém a tak jsem přišel, řekl s důležitým tónem v hlase že chci todle poslat doporučeně, zaplatil 26 korun, ujistil se nenápadnou otázkou jestli to je vše, otočil jsem se pyšně na podpatku a počal jsem kráčet ke dveřím, kroutíce hlavou nad tím, kdo tu poštu vymyslel.

Na první pohled se zdá, že jsem tu poštu porazil a zvítězil jsem, což doufám že i pravda je, naneštěstí ve mě stále dřímá nejistota, co když jsem něco vyplnil špatně?

Zdar daňovému přiznání za rok 2009!

Co mě na tom opravdu zarazilo je teorie o černobílém vnímání světa. Dle mého mínění člověk mladý, nezkušený a tak dále, tím se ovšem neřadím jinam, vidí spoustu věcí, vlastně téměř všechny, černobíle. Jak člověk získává zkušenosti, stárne, chcete-li, odhaluje se mu spousta barev, které dělají život mnohem pestřejší. Nechci teď uvádět žádné konkrétní příklady, věřím že mi většina rozumí.

Když se člověk nad tímto postojem pozastaví (všimněte si té krásy češtiny, pozastavit se nad postojem) a přirovná si k tomu klasické vnímání barev, nejde mu to moc dohromady, alespoň tedy mně určitě ne. Čím jsem život vnímal černobíleji, tím jednodušší byl a tím méně úsilí vyžadovalo vyvolání těch šťastných pocitů. Ale dnes, aniž bych tvrdil že černobílost dávno za mnou, je vše mnohem komplikovanější než se ani ne tak dávno zdálo. A tyto barvy ve mně rozhodně neevokují ty pocity, které jsem uvedl výše.

Možná se jenom zmítám v říši plné odstínů hnědé šedé a tak dále. Třeba se časem aspoň na chvilku octnu v říši kde bude zelené, růžové, oranžové a tak dále stejně, jako šedé a ostatních ponurých barev.

Pevně tomu věřím.

Jaro, jeden velký úsměv
Jaro, jedna velká přetvářka
Jaro, plné barev, které stejně pominou
Jaro, čtvrtina, která drží nas vodou
Jaro, přináši radost z ničeho,
ale přes to všechno,
bez jara byhom nebyli
ať už pravda nebo klam,
přináši důvod k hrám.
Jen psychologové chápou proč,
ale všichni se tím řídí.

Jaro, není jen roční období
Jaro, je období všeho,
hlavně života.
Je ďetství,
které jednou pomine,
a pak přichazí jen ve vzpomínkách.
Ještě že je tomu tak,
neboť vzpomínání tomu dává to pravé.
Kouzlo, zkušenost, jen ne realitu.

Nastalo dětství roku,
vzpomínejme na to své.
A radujme se z něj.
Od toho tady Jaro je.

Takhle si počítám příklady z matematiky, jde mi to krásně od ruky, 5 z 80ti hotovo a najednou si na fejsbuku všimnu jména, fotky, čehokoliv a už se mi motá hlava jinde, přemýšlím o tisíci věcech kolem fotky jména tak dále, až začnu dělení v rovnici dělit, pak se divím že mi nic nevychází a jeden příklad počítám už 45 minut. Je to zlo, lidi, celej internet, říkám to dost brzo, vyvarujte se mu co jen to jde! Já tu sedět musím, já tu mám sbírku úloh ze které počítám, to není že bych se chtěl učit na internetu, ale to je ta dnešní internetová doba, která mi pokazila zítřejší písemku a dostanu určitě za pět.

Ha! Našel jsem viníka, můžu být v klidu rozptýlený dál, už vím čí je to chyba a na koho nadávat, na koho to svádět, i ty internete! Kéž by jsme se jen nikdy nepotkali.

Stahujte