Restaurace U Kostela – Slaný

Mé navštěvování restaurací je docela pověstné. V 95% případů si dám smažák, hranolky, tatarku a kolu. Už to je nějaká doba, dokonce to bylo dřív než jsem si založil tento blog, co mi známý blogger a můj kamarád Martin „Matěj“ Žalud (blog zde) navrhnul, ať si o sýrech založím blog! Doba uplynula a já si na to konečně před jednou restaurací vzpomenul! Takže jsem založil na blogu kategorii smažáky a můžete se těšit na recenze smažáků z celé republiky!

Celý příspěvek

Hodina čestiny

Hodina češtiny, zadání volny verš o jaru, za doprovodu otřesného Vivaldiho

Jaro, jeden velký úsměv
Jaro, jedna velká přetvářka
Jaro, plné barev, které stejně pominou
Jaro, čtvrtina, která drží nas vodou
Jaro, přináši radost z ničeho,
ale přes to všechno,
bez jara byhom nebyli
ať už pravda nebo klam,
přináši důvod k hrám.
Jen psychologové chápou proč,
ale všichni se tím řídí.

Jaro, není jen roční období
Jaro, je období všeho,
hlavně života.
Je ďetství,
které jednou pomine,
a pak přichazí jen ve vzpomínkách.
Ještě že je tomu tak,
neboť vzpomínání tomu dává to pravé.
Kouzlo, zkušenost, jen ne realitu.

Nastalo dětství roku,
vzpomínejme na to své.
A radujme se z něj.
Od toho tady Jaro je.

Chtěl bych

Chtěl bych: Několik hodin wrestlingu na skouknutí, třeba tak na měsíc nudy dopředu. Zásobu her co mě nikdy nepřestanou bavit a nekonečně krátkou a zároveň dlouhou knížku. Krátké věci se skvěle čtou a chtěl bych je totiž číst nonstop. Pak by mi nevadilo mít doma výčep kofoly, hned tady takhle na stole. Kdyby za mě někdo splatil dluhy a odevzdal všechno možnou práci, dodělal ročník a tak, taky bych se nezlobil. Pak bych chtěl mít hodně kamarádů abych si vždycky měl s kým psát. Ale zároveň moc kamarádů nechci, nerad je potkávám jen tak náhodně, je tam spoustu trapných situací… Což by se dalo vyřešit tím že by byli tak 3-4 BFF (Best Friends Forever), kteří by si se mnou vždycky měli o čem povídat. Taky bych chtěl sebrat dostatek inspirace a odhodlání abych konečně napsal nějakou knihu, takovou pěknou, aby se chytrým lidem líbila a hloupé neurazila. Rád bych taky kdyby mi někdo dal kupón na oblečení tak za 20 tisíc, koupil bych si nádhernej oblek, klobouk, polobotky, kravatu, motýlka, svetříky, krásnej kabát a prvorepublikově bych si pak vykračoval po světě. Nikdo by mě neurazil tím, že by mi všechny věci co občas blbnou opravil a technika by mě už nezlobila jako doteď. Mno a na víc si teď asi nevzpomenu, kdyby jste mi někdo něco chtěl dopřát tak dejte vědět!